My Chemical Romance

Cílem mé práce bylo vytvořit objekt kombinací dvou různých materiálů – skla a octanu sodného. V tomto případě se mělo sklo stát doplňkovým materiálem, solitérem pro druhý materiál, kterým je již zmíněný octan sodný jako hlavní část objektů. Objekty jsou řešeny co nejjednodušší a nejčistší formou, graficky a zároveň sochařsky, aby vynikl kontrast tajícího a zkrystalizovaného octanu. Dílo se stává interaktivním, proměnlivým, části se pomalu objevují a stejně pomalu mizí. Vyvolává otázku, jak dlouho je možné dílo pozorovat, kdy se vyčerpají všechny možnosti změn.

Obrazy jsou tvořeny jednoduchými variacemi ohýbaných simaxových trubek. Rovné trubky jsou dávány do kontrastu s trubkami s „chybou“, která překvapivě naruší pravidelnost celého obrazu a jeho řazení. „Chyba“ oživuje celý obraz a nechává vnímatele v napětí, zda se ještě nějaká objeví, nebo jestli již půjde jen o čisté a rovné řazení. Nainstalovaný časový spínač reguluje, kdy se která trubice začne ohřívat, a tím pádem objevovat v obraze. Pořadí zahřívaných trubic může být náhodné, ale i přesně plánované.

Ačkoli se jedná o obraz, jeho součástí je podstavec, který přiznává veškerou elektroinstalaci, usnadňuje naaranžování v galeriích, které většinou nejsou zařízené na věšení těžkých obrazů, asambláží a stavění prostorových objektů. Dílo by bylo možno vystavit pouze jednorázově. Záměrem tedy bylo vyřešit celý objekt tak, aby byl vystavitelný v jakémkoli prostoru. Sokl, který je součástí obou obrazů, musí zároveň dílo dotvářet, nesmí vypadat jako pouhý nutný, praktický podstavec pod skleněný objekt, ale opravdu se stát jeho součástí. Jeho pravidelnost je proto narušována mírným zkosením pomocí tenkého profilu, který navazuje na tvar obrazu a posune ho z celkové symetrie.