Livor crystallus 2013

V dětství se jistě každý setkal s jednoduchou krystalizací soli, každý si zkoušel vytvořit svá vlastní domácí lízátka pomocí hroznového cukru a vody, dnes se již setkáme s celými sadami chemikálií a pomůcek pro děti k výrobě krystalů. Krystaly překvapují svou různorodostí tvarů, barev a velikostí, jelikož chemické složení těchto směsí umožňuje vypěstovat jakýkoli tvar v jakékoli barvě od drobných nenápadných drúz transparentních jehliček po velké lichoběžníkovité tvary sytých barev. V těchto směsích je použita krystalická látka, většinou kamenec, který je namíchán s nízkým procentem kyseliny sírové, ačkoli již kamenec je sám o sobě síranem, tedy solí kyseliny sírové. 

K realizaci jsem použila modrou skalici CuSO4· 5H2O (pentahydrát síranu měďnatého) a kamenec draselný Kal (SO4)2· 12H2O (síran hlinito-draselný), které je možné snadno a poměrně levně sehnat v běžných drogeriích.

Krystal je pevná látka, v níž jsou stavební prvky uspořádány pravidelně v opakujícím se vzoru a stálým opakováním vytváří krystalovou mřížku. Pojítkem mezi těmito materiály (sklem a krystalickou látkou) je právě tato krystalická mřížka. Sklo je anorganický amorfní (nekrystalický) materiál tvořený „tetraedry“ neboli „čtyřstěnky“. Je to materiál vyrobený tavením vhodných surovin a následným řízeným ochlazením vzniklé skloviny se naruší krystalizace, můžeme říct, že sklo nemá čas na zformování pravidelné krystalické mřížky. Na rozdíl od krystalických látek postrádá struktura skla pravidelné, symetrické a periodické uspořádání základních stavebních jednotek.

Právě krystalická mřížka se stala pojítkem mezi těmito dvěma různými materiály a vytvořila tak základ pro myšlenku je propojit. Obrazně jsem znázornila expanzi krystalické mřížky na povrch skleněných tvarů, dalo by se říci, že v mých tvarech ožila a začala bujet, expandovat po celém povrchu tvarů a žít vlastním životem. Tvary jsou, abstraktně řečeno, „obráceny naruby“. Je zde zaznamenán i proces krystalizace, kdy krystaly působí dojmem, jako by byly stále v pohybu.

Dohromady se tyto dva materiály doplňují a ovlivňují navzájem. Sklo krystalům poskytuje určité „zázemí“, které jim dovoluje růst. Jelikož sklo má hladký povrch a krystaly by ke sklu nepřilnuly, bylo nutné vytvořit základ, na který by bylo jednoduché je navázat. Není to tak v případě kamence, který po vyschnutí vytvoří tvrdou slupku z drobných krystalků. Modrá skalice již tento základ potřebuje, stejně tak jako více času ke krystalizaci, ovšem nesmím opomenout, že pokud se pro základ použije již vzniklý krystal dané látky, může do určité míry nahradit horninu.

Ačkoli pro každou krystalizaci bylo vytvořeno vhodné prostředí, krystaly si i přesto našly a vytvořily svou vlastní cestu, kde budou krystalizovat a kudy se budou ubírat. Přestože je možné krystalizaci do určité míry řídit a usměrňovat, opět zde svou roli hraje náhoda. Není možné striktně určit trasu, krystaly se nabalují na sebe, a pokud mají dostatek prostoru okolo, místo určené pro tento proces se stává pouhým zázemím a „pomůckou“ k přichycení krystalů na sklovinu. Při procesu dochází k usazování a krystaly rostou do 1/3 sloupce roztoku, proto také není možné, aby krystaly vyrostly přímo naproti dnu. Důležitým aspektem je nasycenost roztoku, která ovlivňuje jak rychlost krystalizace, tak do větší míry i velikost vznikajících krystalů nepřímou úměrou, stejně jako již zmíněný prostor. Přesycený roztok rychle krystalizuje, ale vytváří velmi malé krystalky podobné spíše drti, nenasycený roztok na druhou stranu krystalizuje pomalu, vyžaduje čas v řádech týdnů i měsíců, ovšem umožňuje vytvářet několikacentimetrové krystaly.